Soudom
Střední odborné učiliště Domažlice
Kalendář akcí
Newsletter
Vložte svoji emailovou adresu a už vám neuteče žádná zpráva ze školy. Tato služba je zdarma a odběr lze kdykoliv zrušit.

Newsletter
Můžete se kdykoliv odhlásit.

Fyziologie výživy

Fyziologie výživy

Trávicí ústrojí a jeho části Krevní a mízní oběh Vstřebávání živin Žlázy s vnitřní serekcí Vylučovací ústrojí Nervová soustava

 

Trávicí ústrojí a jeho části


Trávicí ústrojí se skládá z trávicí trubice (dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo) a žlázových orgánů (slinné žlázy, slinivka břišní, játra). Trávicí ústrojí zpracovává potravu jednak mechanicky, jednak chemicky. Při mechanickém zpracování se potrava drtí, rozmělňuje, hněte a promíchává s trávicími šťávami. Při chemickém zpracování se různé části potravy převádějí v takovou podobu, aby se mohly vstřebat a aby je organismus mohl dále použít podle svých potřeb.

Potrava se dostává do trávicího systému, kde se zpracovávají složité látky na jednodušší, aby se mohly vstřebat a organismus je mohl využít. Nestrávené složky a nevyužité jsou z těla odstraňovány. Trávení je proces, při kterém se jednotlivé části potravy přizpůsobují tak, aby je organismus mohl využít.

TRÁVICÍ TRUBICE

Trávicí trubice je systém dutých orgánů, který začíná dutinou ústní a končí tlustým střevem. Trávicí trubice má ve svých jednotlivých částech množství drobných žlázek, které vylučují šťávy potřebné ke zpracování potravy.

Dutina ústní - vpředu je ohraničena dásněmi a zuby, nahoře patrem, dole jazykem. Ústí do ní vývody slinných žláz (3 páry-příušní, podjazykové, podčelistní). Produktem slinných žláz jsou sliny. Jazyk je svalový orgán řeči, chuti a posouvá potravu do hltanu. Povrch jazyka pokrývá sliznice s drobnými bradavkovitými výběžky, ve kterých jsou uloženy smyslové chuťové orgány. Potrava se v dutině ústní rozmělňuje pomocí zubů, zároveň se promíchává se slinami a pomocí jazyka se posouvá do hltanu. Sliny se vylučují v ústech po dotyku potravy se sliznicí pomocí tzv. nepodmíněných reflexů, tento děj je vrozený. Než se potrava dostane do úst, dochází k vylučování slin na základě podmíněných reflexů, to znamená, že potravinu vidíme, při čichovém vjemu nebo i při pomyšlení na jídlo. Tento podmíněný reflex se vytváří v průběhu života, musí se často opakovat, jinak se ztrácí. Při polykání se rozžvýkaná a slinami obalená potrava posouvá do hltanu.

116 

Hltan je asi 12 cm dlouhý a má tvar nálevky. Je uložen pod spodinou lebky před krční páteří. Jeho dolní část přechází v jícen. Hltan potravu pouze posouvá.

Jícen je trubice asi 24 až 28 cm dlouhá a asi 1,5 cm široká. Je uložen pod páteří, prochází otvorem v bránici a ústí do žaludku.

Žaludek je vak hruškovitého tvaru uložený pod levou klenbou bránice. Žaludek je od jícnu oddělen svěračem. V dolní části je od dvanáctníku oddělený tzv. vrátníkem. Stěna žaludku je složena z několika vrstev. Vnitřní strana tzv. sliznice je v prázdném žaludku zřasená a po jeho naplnění a roztažení se vyrovnává. Ve sliznici jsou uloženy drobné žlázky, které vylučují žaludeční šťávu. Pod sliznicí je vrstva podslizniční, další vrstvu tvoří hladká svalovina a na povrchu je vrstva vazivová. Při naplnění žaludku se stěna začne prstencovitě stahovat, prstencovitý stah se vlnovitě posouvá dolů. Těmito peristaltickými pohyby se obsah v žaludku promíchává a posouvá dolů. Potrava se v žaludku mění na kašovitý natrávený obsah tzv. tráveninu. Žaludek denně vytvoří 1 až 2 litry žaludeční šťávy. Žaludeční šťáva obsahuje enzymy (pepsin- štěpí bílkoviny, chymozin- sráží bílkoviny mléka, lipázu - pouze u dětí), kyselinu chlorovodíkovou a hlen mucin. Kyselina chlorovodíková mění pepsin na účinnou formu. Pepsin ničí choroboplodné mikroby a zlepšuje vstřebávání některých minerálních látek (Ca,Fe). Vylučování žaludeční šťávy probíhá pod nervovým a chemickým vlivem v několika fázích (reflexní, žaludeční, střevní). Vchod do tenkého střeva je uzavřen vrátníkem. Vrátník se po přeběhnutí peristaltické vlny vždy trochu pootevře a propustí do další části trávicího systému malou část tráveniny ze žaludku. Prostředí v žaludku je kyselé a ve dvanáctníku zásadité. Jestliže se obsah v žaludku více okyselí, vrátník se otevře. Jakmile se malé množství tráveniny dostane do dvanáctníku, vrátník se opět uzavře. V žaludku se vstřebává alkohol, některé jedy, případně část některých solí.

 117

Tenké střevo Tenké střevo je 3 až 5 m dlouhá trubice, 3 až 4 cm široká. Je kličkovitě stočené a rozděluje se na dvanáctník, lačník a kyčelník. Dvanáctník je asi 25 cm dlouhý, je hlavním místem trávení a vstřebávání živin. Do dvanáctníku vyúsťuje pankreatická šťáva a žluč. Ve střevě se smísí se střevní šťávou a působí na trávení potravy. Stěna tenkého střeva se skládá ze čtyř vrstev sliznice, řídké podslizniční vazivo, hladká svalovina, serózní blána). Její vnitřní vrstva sliznice je poseta velkým množstvím prstencovitých výběžků, které se nazývají střevní klky. V celé sliznici tenkého střeva je mnoho drobných žlázek vylučujících střevní šťávu. Kličky lačníku jsou uloženy v levé horní části břišní dutiny. Kličky kyčelníku jsou uloženy v pravé dolní části dutiny břišní.

118

Funkce tenkého střeva

a) pohybová - vykonává peristaltické pohyby, posouvá obsah asi 1 cm za 1 minutu

b) vylučovací (sekreční) - vylučuje střevní šťávu, která obsahuje enzymy a hlen

c) vstřebávací (resorpční) - většina látek z potravy se vstřebává v tenkém střevě. Proto je jeho vnitřní povrch zvětšený klky.

 119

Tlusté střevo je pokračováním střeva tenkého, je širší a jeho jednotlivé části tvoří obrácené písmeno U. Tlusté střevo začíná tračníkem vzestupným, jehož slepým výběžkem je apendix (červovitý přívěsek slepé střevo). Po vzestupné části následuje příčná, sestupná a esovitá část tlustého střeva a konečník. Stejně jako u tenkého střeva má stěna 4 vrstvy, ve sliznici jsou drobné žlázky, které produkují hlen. Tlusté střevo o délce asi 1,5 m má stejně jako tenké funkci:

a) pohybovou - pohyby jsou pomalejší než v tenkém střevě, úlohou je obsah míchat a posouvat

b) vylučovací - v tlustém střevě nejsou produkovány enzymy, trávení již je ukončeno, vylučován je hlen, který ulehčuje průchod stolice

c) vstřebávací - vstřebává se převážně voda a tím se stolice zahušťuje, dále se vstřebávají soli a malé množství cukrů. Dále v tlustém střevě probíhají vlivem mikrobiální flory kvasné (cukry) a hnilobné (bílkoviny) procesy.

d) vyměšovací - slouží k vyměšování stolice. Stolice se skládá z nestravitelných zbytků potravy, části potravy, které nebyly stráveny (např. při větším množství), odumřelých buněk sliznice, hlenu a solí, odumřelých bakterií a dalších zbytků látek (např. žluči). Barva stolice je dána rozpadajícími se žlučovými barvivy, konzistence obsahem vody.

 

Krevní a mízní oběh


Krevní a mízní (lymfatický) oběh má úzký vztah k výživě tkání. Krev je nutná při dýchání (rozvádí kyslík), výživě, řízení přeměny látek, udržování tělesné teploty a ochraně proti nákazám. Krví se odvádějí i všechny odpadové látky, které při látkové výměně vznikly. Spojení mezi orgány a tkání zajišťuje uzavřená oběhová soustava krevních cév, kterými proudí krev. Oběhový systém musí být v neustálém pohybu.

Oběhové ústrojí se skládá ze dvou hlavních částí:

a) ze srdce, které svou činností udržuje oběh krve

b) z uzavřené soustavy cév, jimiž se krev v těle rozvádí.

Celý oběhový systém udržuje v neustálém pohybu srdce, které pracuje rytmicky jako pumpa.

Srdce je svalový orgán kuželovitého tvaru, rozdělený na čtyři dutiny - dvě předsíně a dvě komory. Srdce je podélnou přepážkou rozděleno na pravou a levou polovinu.

Krevní oběh se dělí na velký oběh, malý oběh a vrátnicový oběh. Velkým oběhem (tělovým oběhem) se rytmicky ze srdce posouvá krev z větších do větvících se stále menších tepen až do vlásečnic. Vlásečnice mají velmi tenké stěny a vytvářejí velmi rozvětvenou síť ve tkáních a okolo buněk. Vlásečnice se postupně spojují do větších žil. Dvěma žilami se krev vrací zpět do srdce. Malý krevní oběh (plicní oběh) je menšího rozsahu a prochází plícemi, kde se krev zbavuje CO2 a ze vzduchu získává O2. Vrátnicový oběh je část velkého oběhu, je důležitý při rozvádění zpracovaných látek do orgánů důležitých pro látkovou výměnu. Vrátnicový oběh začíná vlásečnicemi v orgánech břišní dutiny, kde se krev obohacuje o živiny vstřebané ze střeva. Z vlásečnic se sbírá do vrátnicové žíly, která ústí do jater. V játrech se znovu vrátnicová žíla rozvětvuje na vlásečnice, které se zpět spojují do jaterních žil, z nichž odtéká krev do dolní žíly velkého krevního oběhu.

Mezibuněčná tekutina - tkáňový mok obklopuje buňky v mezibuněčných štěrbinách. Mezibuněčná tekutina se účastní přesunu živin k buňkám a odstraňuje zplodiny látkové výměny od buněk. Tkáňový mok se hromadí v jemných cévách, které se nazývají mízní cévy. Mízní cévy na některých místech probíhají mízními uzlinami. V mízních uzlinách se zadržují nečistoty, prach a bakterie. Mízní cévy se postupně spojují ve velkou mízní cévu, která se vlévá do žilního systému v horní části hrudníku.

Mízní (lymfatická) oběhová soustava doplňuje soustavu krevních cév. Spojuje krevní oběhový systém s tkáněmi při jejich výživě. Do mízního systému se vstřebávají některé látky ze střeva (nerozštěpená část tuků).

 

 

Vstřebávání živin a ostatních složek potravy

 

Po skončení trávení je většina potravy připravena tak, aby ji organismus mohl využít. Rozštěpené jednoduché látky se vstřebávají stěnou trávicí trubice do oběhu. Části potravy, které náš organismus nedovede rozložit, odcházejí z těla nevyužity.

Proces vstřebávání začíná v žaludku, množství vstřebaných živin je velmi malé. Vstřebává se zde část alkoholu, některé jedy, částečně voda a některé soli. Největší vstřebávání probíhá v tenkém střevě. Látky se vstřebávají pronikáním sliznice tenkého střeva a stěnami krevních vlásečnic. Prstencovité výběžky tenkého střeva tzv. klky umožňují velký rozsah vstřebávání. Klky jsou nalačno nehybné, při trávení potravy se prokrví a pohybují se. Vstřebávání látek je ovlivněno správným průběhem trávení. Při poruše trávení (např. při nedostatku některých důležitých enzymů, průjmovém onemocnění) se zhoršuje i vstřebávání a část živin odchází nevyužitá z těla ven. Bílkoviny se po rozložení na aminokyseliny vstřebávají nejvíce v horní části tenkého střeva. Glycidy (sacharidy) se musí rozložit na monosacharidy a ty se teprve vstřebávají. Nejrychleji se vstřebává glukóza. Nevstřebává se celulóza a pektin. Glycidy se nejvíce vstřebávají v horní části tenkého střeva.

Tuky se štěpí na glycerol a mastné kyseliny. Glycerol je rozpustný ve vodě a ve střevě se dobře vstřebává. Mastné kyseliny se vstřebávají pomocí žlučových kyselin, které z nich tvoří ve vodě rozpustné komponenty a mohou procházet střevní stěnou. Žlučové kyseliny se po vstřebání odpojí a dostávají se do jater, dokud jsou žlučí vyloučeny do střeva. Mastné kyseliny se ve stěně střeva spojují s glycerolem a vytvářejí tak opět tuk, který se dostává do mízního oběhu a dotud do krevního oběhu. Vitamíny se také vstřebávají v tenkém střevě. Vitamíny rozpustné ve vodě se vstřebávají s vodou, vitamíny rozpustné v tuku se vstřebávají s tukem. Většina minerálních látek se vstřebává v tenkém střevě. V tlustém střevě se vstřebává především voda a s ní i soli a malé množství cukru. Vstřebáváním vody se postupně zahušťuje stolice. Při rychlém průběhu stolice tlustým střevem se vstřebá méně vody a stolice je řidší. Při pomalém průběhu stolice se více vstřebává voda a stolice je tužší.

 

Žlázy s vnitřní serekcí, význam hormonů

 

Žlázy s vnitřní sekrecí vylučují hormony, hormony se vylučují přímo do krevního oběhu. Mezi žlázy s vnitřní sekrecí patří podvěsek mozkový (hypofýza), štítná žláza, příštítná tělíska, Langerhansovy ostrůvky pankreatu, nadledvinky, pohlavní žlázy.

PODVĚSEK MOZKOVÝ (HYPOFÝZA) - má 3 části

a) přední lalok, produkuje růstový, somatotropní hormon (působí na látkovou výměnu a tím podporuje růst organismu). Dva hormony, které ovlivňují činnost štítné žlázy a nadledvinek. Tři hormony, které ovlivňují růst a činnost mužských a ženských pohlavních mužských a ženských pohlavních žláz.

b) střední lalok neprodukuje žádné hormony

c) zadní lalok produkuje 3 hormony, z nichž jeden usměrňuje tvorbu moče v ledvinách. Podvěsek mozkový je uložen na spodině mozku a má kulovitý tvar.

ŠTÍTNÁ ŽLÁZA Je uložena po obou stranách hrtanu. Produkuje hormon tyroxin, který ovlivňuje látkovou výměnu a zvyšuje intenzitu metabolických procesů, zvyšuje činnost oběhového systému a působí na centrální nervovou soustavu.

PŘIŠTÍTNÁ TĚLÍSKA Jsou dva páry drobných žláz, které jsou uloženy u štítné žlázy. Produkují hormon důležitý při přeměně vápníku a fosforu v organismu.

LANGERHANSOVY OSTRŮVKY PANKREATU Jsou ostrůvkovitě rozložené drobné shluky buněk, produkují hormony důležité při přeměně glycidů. Nejdůležitější hormony jsou inzulín a glukagon. Inzulín snižuje hladinu glukózy v krvi. Při cukrovce (diabetes mellitus) se inzulín tvoří v nedostatečném množství, tím hladina cukru v krvi stoupá. Glukagon má opačný účinek a svým působením zvyšuje hladinu glukózy v krvi.

NADLEDVINKY Jsou malé útvary uložené nad ledvinami. Skládají se ze dvou částí.

a) dřeň nadledvinek produkuje adrenalin a noradrenalin. Působí na oběhový systém, ovlivňují metabolismus glycidů, méně tuků a bílkovin.

b) kůra nadledvinek produkuje kortikoidy (působí na tvorbu glukózy, sodíku, draslíku) a androgeny (hormony blízké pohlavním hormonům).

VÝZNAM HORMONŮ Hormonů je malé množství, mají však velký význam pro organismus. Ovlivňují i látkovou přeměnu a výměnu tak, že mohou zpomalovat nebo podporovat některé jejich fáze.

 

Vylučovací ústrojí


Při metabolických procesech se v buňkách tvoří množství odpadních látek, jichž se musí organismus zbavit. Homeostáza je schopnost udržet stálost vnitřního prostředí a všechny životní procesy v rovnováze.

LEDVINY Jsou hlavním orgánem, který ovlivňuje homeostázu (stálé složení tekutin vnitřního prostředí). Jsou párovým orgánem fazolovitého tvaru uložené po obou stranách bederní páteře. Ledvina se skládá z části povrchové (kůry) a z vnitřní (dřeně). Kůra obsahuje množství krevních vlásečnic, ve kterých se udržuje dostatečně vysoký tlak. Tímto tlakem je filtrována z vlásečnicové krve tekutina do dutiny váčku. Stěnou vlásečnic a stěnou vaku mohou pronikat jen malé molekuly, větší molekuly za normálních okolností nemohou pronikat. Tímto přefiltrováním vzniká tzv. prvotní moč. Průtok krve ledvinami je vysoký, denně se přefiltruje asi 180 l prvotní moče. Jemným vývodem tzv. kanálkem je prvotní moč neustále odváděna. V systému kanálků je prvotní moč upravována. Zpětně se vstřebává asi 99% vody a dalších látek a naopak se vylučují jiné látky. Tak vzniká konečná (definitivní) moč. Lidský organismus jí vyloučí l - l,5 l denně. Ledvinové kanálky se spojují a vyúsťují do tzv. ledvinové pánvičky. Z ledvinové pánvičky je moč odváděna močovodem do močového měchýře a ven z těla močovou trubicí.

Úlohou ledvin je:

- udržovat stálý objem tekutin vnitřního prostředí a stálost osmotického tlaku

- udržovat rovnováhu kyselin a zásad

- odstraňovat některé látky, které vznikají při látkové přeměně

Glycidy a tuky může organismus využít beze zbytku a spálit je až na oxid uhličitý a vodu. Oxid uhličitý odchází z těla dýcháním, voda zejména ledvinami. Bílkoviny se v organismu nespalují úplně. Část z nich se spaluje na dusíkaté meziprodukty (močovinu a kyselinu močovou), které jsou z organismu ledvinami vylučovány.

 

 

Nervová soustava, její význam při trávení

 

Nervová soustava usměrňuje práci všech orgánů, spojuje činnost všech systémů a udržuje jednotu organismu s prostředím. Je nejdůležitějším řídicím systémem v organismu. Základní jednotkou nervové tkáně je nervová buňka, tzv. neuron. Skládá se z těla nervové buňky a nervových vláken. Nervová vlákna vedou nervové vzruchy. Do buňky přivádějí vzruchy vlákna dostředivá a z těla buňky jsou vzruchy odváděny vlákny odstředivými.

Činnost nervové soustavy

Základní vlastností nervové tkáně je dráždivost a vodivost. Podráždění (vzruch)je vyvoláno různými podněty. Podráždění nervové tkáně je zprostředkováno receptory, které reagují na různé podněty (tlakové, chemické, tepelné, optické, zvukové apod.) Z receptorů jdou vzruchy dostředivými vlákny do ústřední nervové soustavy, do nervové buňky a odstředivými vlákny se dostávají až do orgánu, který na vzruch odpovídá. Tento orgán se nazývá efektor a vzniká tzv. reflexní oblouk.

Reflexní oblouk se skládá:

a) z receptoru (př. smyslový orgán)

b) z dostředivé nervové dráhy

c) z reflexního ústředí (v mozku nebo míše)

d) z odstředivé nervové dráhy

e) z efektoru, který odpovídá na původní podráždění.

Reflexní činnost je základem celé nervové soustavy. Reflexy můžeme rozdělit na podmíněné a nepodmíněné. Nepodmíněné reflexy jsou stálé, vrozené, nemění se. Podmíněné reflexy vznikají v průběhu života a nejsou vrozené. Tyto reflexy se mění podle vnějšího prostředí a organismus se jim umí přizpůsobovat. Podmíněné reflexy jsou důležité při vylučování trávicích šťáv.

Složení nervové soustavy

- ústřední nervová soustava (v lebeční dutině je uložen mozek a v míšním kanálu mícha)

- z obvodového nervstva (tvoří bílé provazce, vedou vzruchy z periferie těla do ústřední nervové soustavy a naopak.

- z vegetativního nervstva (usměrňuje činnost orgánů a systémů na zákl. reflexní činnosti).

 

 

Naši partneři
Podporují naše projekty a aktivity
SAP
telefon +420 379 410 620-42 adresa skola@soudom.cz  bod SOU Domažlice
Prokopa Velikého 640
344 01